Památky

"Nebylo by těžké postavit město pro 50 000 obyvatel, kde by lidé byli vměstnáni do kasárenských budov. Naším cílem je ale vybudovat zahradní město plné slunce, vody, zeleně a čistoty, město s nejvyšší úrovní platů, vzkvétajícími živnostmi, řemesly a obchody, město s nejlepšími školami." Tomáš Baťa.

V roce 1923 byl Baťa zvolen starostou a začal venkovský Zlín poznenáhlu proměňovat v metropoli obuvnického průmyslu. Povolal si nejmodernější architekty, kteří měli za úkol udělat ze Zlína město funkcionalismu („City of Functionalism“), spojujícím práci a volný čas, továrnu a město, podnik a místo.

Základní stavební model sestávající z 6,15 x 6,15 metrů velkého železobetonového skeletu, který byl vyplněn červenými cihlami a pásy skla, se dal vyrábět nízkonákladově v sériové výrobě. Byl použit nejen při stavbě výrobních hal, ale také internátů, škol, nemocnic a obchodního domu. Tovární areál byl zasazen do zeleně, s parkovými plochami a stromy, i zaměstnanci měli bydlet ve „velkorysých a do všech stran otevřených domech“. Zlín byl důsledně budován jako město v zahradách, aby se v něm masově migrující venkovské obyvatelstvo cítilo dobře.

Pro architekty mezinárodního věhlasu jako Le Corbusiera se Zlín stal příkladem průmyslového města („cité industrielle“), v němž se myšlenka sociální rovnosti, racionalizace práce a života ve funkcionalistickém, ale přesto obyvatelném průmyslovém městě, stala skutečností. Zlín se tak stal městem, kde bezchybně fungovala myšlenka zdánlivě funkcionalistické utopie.

Urbanistický projekt Zlína je založen na návrzích dvou architektů, Františka Lydie Gahury a Vladimíra Karfíka. Gahura, původem sochař, spojil umělecký cit s rozumem architekta, což je viditelné v estetickém provedení konceptu dělnických čtvrtí. Vrcholem jeho díla je regulační plán velkého Zlína z roku 1934, jehož kontinuita je z velké části zachována dodnes. Zlín vděčí Gahurovi za svůj typický stavební styl monolitických železobetonových skeletů rozměru 6,15 x 6,15 metru, vyplněných cihlami a sklem. Karfík, který po ukončení studia architektury absolvoval roční praxi u Le Corbusiera v Paříži (kde se setkal s vídeňským architektem Adolfem Loosem) a u Franka Lloyd Wrighta v Taliesinu/USA (kde se setkal s Baťou), později vedl projekční oddělení firmy Baťa.




Baťův institut

Vavrečkova 7040

Návštěvu Baťova institutu ve Zlíně by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Zlína. K vidění je především stálá expozice „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“ ve 3. patře, sestávající z Baťova obuvnického muzea, reklamy a filmografie a cestovatelské sekce. Zde je také možno rezervovat jízdu historickým výtahem – Baťovou kanceláří – v Baťově mrakodrapu.

www.14-15.cz


Baťovo obuvnické muzeum

3. patro Baťova institutu

Více než tisíc exponátů, z nichž nejpřitažlivější jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily k rituálním obřadům v centrální Austrálii. Sbírka byla zahájena ve 20. letech minulého století, kdy nákupčí a designéři firmy Baťa přiváželi boty z celého světa, aby se inspirovali a studovali techniky použité při jejich výrobě. Nejucelenější kolekcí je soubor obuvi z produkce firmy Baťa od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.




Baťův mrakodrap

třída Tomáše Bati 21

Administrativní centrum firmy Baťa, budova č. 21 představuje vrchol konstruktivistické architektury Československa. Budova vysoká 77,5 metrů a čítající 16 podlaží byla v okamžiku svého vybudování v roce 1938 druhou nejvyšší budovou Evropy a jejímu architektovi Vladimíru Karlíkovi bylo právě 37 let. Budova je dnes českou kulturní památkou a znakem Zlína.



Baťův domek

Zlín, Nad Ovčírnou 1295

V typickém Baťově domku si návštěvník může v suterénu prohlédnout obývák a kuchyň, které jsou vybaveny nábytkem a zařízením první poloviny 20. století. V prvním patře je v dětském pokoji a ložnici výstava o vývoji Baťova bydlení, vilách Baťových manažerů, aktivitách firmy Baťa v brazilské Batatubě, o Baťových „Mladých ženách“ a Baťových reklamních plakátech.




Baťova vila

Gahurova 292

Dům, který byl obklopen zahradou podobnou parku, se brzy po svém dokončení v roce 1911 stal místem, kam si mladý Baťa zval četné přátele a hosty – obchodní partnery, vědce, umělce, techniky a finančníky, u nichž hledal radu a inspiraci. V roce 1951, po komunistickém převzetí moci a zestátnění veškerého majetku firmy Baťa, se z vily stal Dům pionýrů. Po roce 1989 byla vila vrácena rodině Baťů, zrekonstruována a v květnu 1998 slavnostně znovuotevřena. Dnes zde sídlí Nadace Tomáše Bati.

www.batova-vila.cz


Baťovo Velké kino

Náměstí práce

Kino, otevřené v roce 1932, bylo s kapacitou téměř 2 300 míst největším kinem Československa a patrně celé střední Evropy. Kino bylo nazýváno kinem premiérovým, protože zde byly promítány československé a mezinárodní premiéry. V polovině roku 1935 zde byla zřízena dětská zahrádka „pro úschovu“ dětí při návštěvě kina, snad první služba tohoto druhu v Československu.




Baťův systém výuky a vzdělání

Náměstí práce

Aby mohla firma kdykoliv čerpat z rezervoáru adekvátně vyškolených pracovníků, vyvinul Baťa od roku 1925 vlastní systém výuky a vzdělávání sestávající z „Baťovy školy práce“, zaměřené na mladé talenty, a ze studijních ústavů, v nichž se mohli školit či vzdělávat stávající zaměstnanci. V „Baťově škole práce“ pracoval každý student jako kterýkoliv jiný dělník – tedy od 7 do 12 a od 14 do 17 hodin – v dílně a navíc trávil tři hodiny denně ve škole. Dospělí zaměstnanci mohli navštěvovat obuvnické kurzy, kurzy obchodní nauky a jazykovou výuku.



Baťova nemocnice

Havlíčkovo nábřeží 600

Tyfus nebo tuberkulóza nebyly ve Zlíně 20. let minulého století vzácnou diagnózou. Jednou z Baťových nejvyšších priorit proto bylo zabezpečit rozsáhlou zdravotní péči. Nemocnice zřízená v roce 1927 měla původně sloužit jen Baťovým zaměstnancům, byla ale záhy zpřístupněna i obyvatelům města a spádové oblasti. Zlín se tak díky své síti zdravotnických zařízení, která zahrnovala ambulance, poradny pro otázky pracovní a průmyslové medicíny, pohotovost, úrazovku a úzkou spolupráci s Červeným křížem a pomoc při tuberkulóze, brzy dostal na čelní místo zdravotní péče v Československu.




Baťovy Filmové ateliéry

Ve zlínské čtvrti Kudlov, zhruba 2,5 km jižně od Zlína

Už ve dvacátých letech došel Baťův koncern k závěru, že nový objev jménem film, který na začátku nebyl víc než jen pouťovou atrakcí, je velmi efektivním reklamním a informačním prostředkem. Základ ke zřízení filmových ateliérů byl položen v polovině třicátých let, kdy byli do Zlína pozváni mladí, ambiciózní filmaři z Prahy na konkurenci výroby Baťových filmů. V Baťových Filmových ateliérech vznikly četné reklamní, ale i dokumentární a populárně-vzdělávací filmy, reportáže a první pokusy animovaného filmu. Do Zlína začali proudit známí a mladí herci, režiséři, kameramani, literáti a hudebníci.



Baťův „Lesní hřbitov“

Na cestě do zlínské čtvrti Kudlov, zhruba 2,5 km jižně od Zlína

Na kopcích nad Zlínem začal vznikat Lesní hřbitov, v němž se mělo na mrtvé vzpomínat při příjemném pikniku v parku, podle Baťovy představy, že „… hřbitov má, jako všechno na světě, sloužit životu. Být takový, aby lidi nestrašil, aby jej mohli navštěvovat i živí, v klidu a radosti, aby si tam mohli třeba i zahrát a nasvačit se…“ Krátce před dokončením hřbitova v roce 1932 byl Baťa jedním z prvních pohřbených, když se jeho letadlo zřítilo v mlze cestou na otevření fabriky ve švýcarském Möhlinu.




Baťův kanál

Otrokovice - Hodonín

První úvahy o výstavbě vodního kanálu, který by napojil řeku Moravu na Dunaj, spadají až do 17. století. Znovu se k nim vrátil teprve Tomáš Baťa v roce 1927, po jehož tragické smrti v roce 1932 je realizoval jeho bratr Jan Antonín Baťa. Firma Baťa transportovala na vodním kanálu lignit z dolu v Ratíškovicích do závodů v Otrokovicích a ve Zlíně, protože to bylo levnější než doprava po kolejích. Současně sloužil kanál k zavlažování oblastí podél řeky Moravy. Dnes má Baťův kanál délku 53 km a je splavný z Kroměříže do Hodonína.

www.batacanal.cz


Likérka Jelínek

Razov 472, Vizovice

Destilárna Rudolf Jelínek byla založena v roce 1894. Dnes patří k celosvětově největším výrobcům ovocných destilátů. Třetina výroby se vyváží, přičemž jsou vedle Slovenska největším odbytovým trhem Spojené státy (zde především košer destiláty). Areál firmy byl kompletně rekonstruován do podoby 30. let minulého století. V „Distillery Land“ si může návštěvník prohlédnout lihovar, sledovat výrobu destilátu od zrání v obrovských dřevěných sudech až po plnění do lahví a na závěr může ochutnat vlajkovou loď továrny, s níž to všechno začalo – slivovici Jelínek.

www.rjelinek.cz



Lázně Luhačovice

Dnes největší moravské lázně se specializují na léčení onemocnění cest dýchacích, zažívacího traktu, diabetes a obezity. Nachází se zde 16 pramenů minerálních vod, z nichž nejznámějším je Vincentka. Jurkovičův dům (dříve Janův dům) na Lázeňském náměstí, nedaleko odsud Chaloupka, Sluneční lázně, Villa Jestřabí, Vodoléčebný ústav a Hudební pavilon propůjčují lázním Luhačovice charakteristický styl. Nejznámějším hostem lázní byl Leoš Janáček, který se zde léčil celkem 25krát.

www.luhacovice.cz


Zámek Buchlovice

Náměstí Svobody 13, Buchlovice

Zámek Buchlovice, zhruba 40 minut jihozápadně od Zlína, patří k nejvýznamnějším barokním zámkům České republiky. Stavba byla zahájena kolem roku 1700, význam zámku značně vzrostl v roce 1908, kdy se zde setkali ruský a rakousko-uherský ministr zahraničí, aby se dohodli o připojení Bosny-Hercegoviny k Rakousku-Uhersku. V roce 1912 byl majitel zámku hrabě Berchtold jmenován posledním ministrem zahraničí Rakouska-Uherska a zámek Buchlovice se stal reprezentativním sídlem, v němž vedoucí politici rozhodovali o budoucnosti Evropy. Barokní zahrada a rozsáhlý anglický park patří k nejhezčím historickým parkům v České republice.

www.zamek-buchlovice.cz



Hrad Buchlov

Královský hrad Buchlov, ležící na strategicky významném vrcholku pohoří Chřiby, měl chránit východní hranici českého království před případnými nájezdy z maďarské strany. Hrad byl v průběhu století ve vlastnictví různých majitelů, posledními byli Berchtoldi, kteří jej už v první polovině 19. století přeměnili na veřejně přístupné muzeum. Hrad tak byl neustále udržován a nestala se z něj zřícenina. Po převzetí moci komunisty v roce 1945 byl hrad zestátněn.

www.hrad-buchlov.cz


Zřícenina hradu Lukov

Lukov leží 11 km severovýchodně od Zlína nedaleko zoologické zahrady Lešná

Hrad Lukov, jehož existence sahá do začátku 13. století, patří k těm hradům, jež měly za úkol hlídat východní hranici českého království. Do roku 1516 patřil Lukov do majetku Šternberků. Jádro hradu tvořil ve 14. století palác, na severu byl hrad chráněn zdmi a na jihu byly z rohové věže Svatého Jana stráženy veškeré přístupové cesty. Pozorovací věž a spojovací most, po němž se návštěvník dostane do areálu hradu, se uchovaly dodnes.

www.hradlukov.cz
Wi-fi zdarma
Parkování u objektu
Sociální zařízení
Děti vítány
Domácí mazlíčci zakázáni
Bez stravování
Zákaz kouření